Mohlo by se jednat o pozdní burčák z klasických hroznů – pokud bychom mluvili o burčáku při kvašení ledových vín, ale není tomu tak. Tady mám na mysli rozkvašený zákvas při výrobě sake, která tradičně probíhá během zimních a jarních měsíců. Když jej použijete tak, jak ho Pán Bůh stvořil, bez jakéhokoli filtrování a ještě za nedokončeného kvašení, máte právě ono doburoku. Kdo jste vyzkoušel výrobu amazake z předešlého příspěvku, víte, jak sladká dokáže po enzymatické proměně rýže být. I zde u doburoku se s touto sladkostí setkáte, ale ve výrazně omezenějším rozsahu, protože na vzniklých cukrech si již před Vámi pochutnaly bakterie alkoholového kvašení. Při přípravě doburoku je jen na Vás, jakou výslednou chuť nápoje chcete, a do kdy tedy zákvas necháte běžet. Můžete si vyrobit nápoj sladší, vyrovnanější, nebo chutí již hotovému sake se blížící. Ve výsledných chutích se projeví i to, za jakých teplot nápoj necháte kvasit. Experimenty Vám mohou přinést spoustu radosti. Kupříkladu p. Jótaró Sasaki, který se výrobě sake a doburoku věnuje v japonské prefektuře Iwate, hledal svůj cílový chuťový profil dvanáct let. 😊
Nicméně uspokojivých výsledků můžete dojít podstatně rychleji a dovolím si tvrdit, že hned výsledek Vašeho prvního pokusu by Vás mohl potěšit. Co říkáte? Zkusíte to?