Do Japonska létám roky. Poprvé to bylo asi v roce 1998 během studií, a později jsem tam začal létat i pracovně. Samozřejmě jsem se během těch let měl možnost seznámit se sake, nikdy jsem mu však nepřišel úplně na chuť. No, ale stačilo se pustit do pěstování kódži, a chutě se mi stočily tím správným směrem. 😁
Opravdu za to může kódži. A já jsem za tuto změnu rád a náležitě si to objevování nového světa chutí užívám. A abych si ty chvíle vychutnávání nových a nových vzorků sake co nejvíce zpříjemnil, zajel jsem si o víkendu do Buchlovských vrchů, kde jsem si pořídil nádhernou sklenici na koštování. V Zikmundově se totiž nachází znovuoživená sklárna, ve které vznikají nádherné věci. Izaak Reich. Jméno, které jsem donedávna neznal.
Co je zrovna ve sklenici?
Nečekaně jsem při nákupu v Tescu nakouknul do malého krámku s všelijakými asijským zbožím a uviděl tam láhev sake. Kaga no cuki (Kažský měsíc?) ze sakevaru Kaecu v Išikawě. Měsíc po novoluní – mikazuki, t.j. třídenní měsíc – to je název tohoto hondžózó (což je jeden z druhů sake) z rýže gohjakumangoku za velmi milých asi 350 korun. Chuť je výrazná, sladší, s umami pohlazením na jazyku. Vidím to tak, že tam příště zase zajdu, abych se podíval, zda tam ještě nějakou láhev nebudou mít. Tajně doufám, že budou. 🙂
