S podzimem tradičně přichází období, kdy se část rýže zpracovává nejen na jídlo, ale také k pití. Koneckonců hned 1. říjen je v Japonsku Dnem saké. Chystám se zavčas připravit zákvas a udělat si zase trochu doburoku. Ještě bych to měl v klidu stihnout.
Jinak jsem se rovněž dostal ke stáčení nové dávky mirinu, který mi tu zlátnul od loňského května. Díky tomu mám opět trochu koboreume, což jsou právě v nadpisu zmiňované v sítu zachycené rýžové výlisky. Už jsem tady před nějakou dobou dával recept na slané sušenky. Nyní mám ale výlisky z mirinu, které jsou více cítit alkoholem a jsou sladší. Z nich asi sušenky dělat nebudu. Našel jsem jejich uplatnění někde jinde. 🙂
Ano. Mé oblíbené kakao je s nimi úžasné. I když tam toho zbytkového alkoholu není mnoho, dětská verze to není.
Když jsem si teď posledních několik dní dělal svoji řádnou porci – můj hrneček má skoro půl litru – uvědomil jsem si, že mé oblíbené kakao pomalu přestává být nápojem a stává se z něj plnohodnotné jídlo. Vedle výlisků totiž i nadále používám miso, takže fakt už je to na změnu nomenklatury. 😁
