Vedle výroby sake, kterou si včetně jejích výsledků užívám jen já sám, probíhá v zimním období ještě jedna činnost, jejíž výsledky jsou k dispozici všem členům naší rodiny. Jde o výrobu kimčchi. Osobně se do ní však zapojuji jen z povzdálí, kdy celý proces fotograficky dokumentuji.
Několikrát jsme si koupili kimčchi v obchodě, vždy od různých výrobců, ale výsledky jsme seznali nevalné, takže domácí výroba to tak říkajíc jistí. Nebe a dudy, řekl by jeden.
Nakrájet, prosolit, popřípadě prolít slaným nálevem. Pak ve škopíčku na den, dva zatížit něčím těžkým a počkat, až zelí pustí přebytečnou vodu.
Že té vody ale je, co?
Následně listy zelí vymačkat či vyždímat, aby je člověk zbavil vody co nejvíce, a připravit si kořenící směs. Tou potom pěkně popořádku promáznout všechny listy zelí.
Listy zelí proložené kořenící směsí potom pevně svinout do takových bochánků, a ty namačkat do vhodné nádoby, kde kimčchi necháme prokvasit.
Horní vrstvu naložených zelných hlávek ještě pomažeme závěrečnou vrstvou kořenící směsi. No, a dáme se do čekání. Kdo si počká, ten se směje naposled. 🙂
Po několika dnech můžeme ochutnat, jak se chuť rozjela. Pokud máme hrnce s naloženým kimčchi někde v chladu, bude fermentace probíhat pomaleji, v teplejším prostředí se nám prokvasí do kyselosti rychleji. Zda je kimčchi hotové tedy rozhodne náš vlastní jazyk.
Před servírováním listy zelí nakrájíme do rozměrů, které považujeme za vhodné pro nabírání vidličkou či hůlkami.
A doporučím Vám jednu věc. Dejte si na talířek pár listů hned ten den, co zelí budete nakládat a pochutnejte si na chuti ještě neprofermentovaného kimčchi. I to je dobrota veliká. 😋👍🏻